28 10 2018

Ružomberok.bike

Nemusíš daleko, aby jsi prožil něco výjimečného, něco, co se ti vryje do šedé kůry mozkové…. Naše další putování vede na Slovensko – do Ružomberku.

Před lety (asi třemi, kdo si to má všechno pamatovat J), jsme řešili společný projekt Bike resortu Valašsko a Liptovského cyklistického spolku. Projekt sice nevyšel, avšak vzniklo nevšední a nadčasové partnerství, které nám nabídlo velké množství témat na další spolupráci. A právě hlavní tahoun spolku Michal Kudlička mě kontaktoval, zda bychom jim nemohli pomoct s propagací jejich nádherné oblasti v České republice. My Valaši máme Slováky moc rádi, i když nám ukradli třeba recept na halušky atd.. J, tak jsem to uchopil jako další výzvu. Nezbylo než kontaktovat Rudu Hronzu, jestli by VELO mělo zájem, no a jeho odpověď zněla „ano, chceme“.

Na velmi dobře zpracovaných internetových stránkách mají chlapi napsáno o projektu toto:

O čom je koncept RUŽOMBEROK.BIKE?

Dolný Liptov je nádherná krajina s mnohými zaujímavosťami, ktoré len málo kto pozná. Cyklistické trasy sú pomerne náročné a značené bez toho, aby si našiel ucelenú informáciu ako si vytvoriť pekný okruh, či naplánovať výlet s rodinou.

Vytvorili sme preto pre teba, tvoju rodinu a priateľov cyklistov koncept, kde  sú trasy rozdelené podľa obtiažnosti a väčšinou zokruhované tak, aby si sa vracal naspäť inou cestou. Okruhy vieš kombinovať medzi sebou. Pritom nebudeš jazdiť iba na bicykli. Pomocou mapy nájdeš krásne prírodné zákutia a výhľady, podučíš sa čo – to z histórie Liptova a Slovenska, zabavíš a zrelaxuješ spolu so svojou rodinou alebo priateľmi. Každý si určite nájde niečo pre seba.

Vezmi bicykel ochutnaj Liptov z inej dimenzie. Navštív úžasné zákutia, vyčisti si hlavu a načerpaj novú energiu pre ďalšie pracovné dni!

Pre navigáciu po trase si stiahni gpx súradnice do svojho počítača alebo si ich otvor vo svojej obľúbenej navigačnej appke v mobile . To všetko máme pre teba zadarmo.

Tyto věty se ukázaly jako více než pravdivé. Ale zpět na začátek naší Slovenské bikové mise. Takže co teď, nabalit kola, místo tradičního Bikeparku v rakouském Semeringu strávit tři dny v Ružomberku a jeho okolí. Ještě musím ukecat Zbyňka Duchoně jako fotografa a Toma Tótha, který se mnou byl v Lesothu, abych na fotkách nestrašil sám…. Oba borci překvapivě rychle souhlasí, telefon s Michalem na zajištění ubytování a logistiky ježdění a vyrážíme ve středu brzy ráno z Valašska. Zatímco od nás je to cca 170 km a dvě hodiny jízdy, tak z Brna je to 270 km a tři a půl hodiny autem. Pro biku chtivé z Prahy pak 480 km a něco málo přes pět hodin jízdy autem. Zdá se vám to moc? Možná to je kus cesty, ale vezte, že nebudete litovat. To co Michal Kudlička, Roman Hruška, Miro Klíma a další dokázali vybudovat ve svém volném čase a téměř zadarmo je neuvěřitelné. Je to o to neuvěřitelnější, že všichni tihle borci už nejsou věkem zrovna junioři, ale chlapi, kteří mají přes čtyřicet let svého života za sebou a mají tudíž ke své vlastní práci, která s projektem Ružomberok.bike nesouvisí i svoje rodiny. Jsem si sám moc dobře vědom, že to stálo tisíce hodin času a práce zadara.

No a jaké to bylo? Opravdu parádní poježdění všech typů v nádherné přírodě, skvělé ubytování, skvělé jídlo a přátelská atmosféra. K tomu počasí jako z obrázku.

Rozprávková jazda

Ubytovali jsme se v ubytovacím rezortu v Hrabovské dolině. Rychle do bikových hader, sundat kola ze střechy auta a rychle před barák, který vypadá jako ubytovací resort v Kanadě. Michal na svém luxusním BMC, Tomáš sedlá Intense, Zbyněk Stumpjumpera a já Occam AM10 od Orbea. Proč píšu o značkách kol? Místní terény jsou totiž jako ušité pro všechny druhy horských kol. O tom se přesvědčujeme hned zkraje našeho ježdění. Jedeme trail zvaný Rozprávkový, pro čtenáře nezasáhnuté dobou federace, rozuměj Pohádkový.

Stoupáme pěkně zostra, nádherným přírodním trailem. Ten začíná jako všechny naše cesty zde u nástupní stanice kabinové lanovky v Bike parku Malino Brdo. Trail je docela široký, místy valíme přes kořeny, i tak je poměrně technicky náročnější. Pod námi je z jedné strany hluboké údolí, koukáme, zda nenarazíme na nějakého medvěda, kteří jsou zde ale běžnou součástí života na horách. Nestane se tak po celou dobu našeho pobytu. Barvy podzimu jsou všude kolem nás, trail přestává stoupat a my začínáme klesat po další vrstevnici, která je naprosto skvělá na jízdu do UNESCO chráněné obce Vlkolínec. Při vjezdu neregistrujeme, že se zde vlastně na kole nesmí jezdit, a tak nevědomky projedeme celou malebnou a v barvách podzimu hrající vesničku na kolech. Je to fakt nádherné místo. Vesnička patří mezi nejstarší na Slovensku a skalní masiv nad ní ji dodává punc romantiky. V místní zahradní restauraci dáváme občerstvení a vracíme se zpět do kopce na vrstevnicový trail.

Moc se na něj těšíme, Michal říkal, že je to charakterem podobné jako úsek před tím. Trošku nám lhal. Bylo to ještě lepší a těch pět kilometrů trailu mělo neskutečné flow a to i přes to, že zde je dost technických úseků. V duchu si při jízdě říkám, proč tady vlastně chalani chtějí stavět uměle vybudované stezky, když tohle jede jako čert a hrozně to baví. Úplně chápu, proč to Michal nazval Pohádkovým trailem. Les jak z pohádky, dědinka jak z pohádky, trail jak ze snu, prostě pro bikera pohádka.

Po jezdecké extázi dlouhé celkem 12 kilometrů prodloužená o další tři díky prohlídce Vlkolínce se vracíme zpět na ubytování. Večer si domlouváme posezení v centru města. Tentokrát už s celou slovenskou partou. Prý abychom viděli, jak to tady přes týden nežije. Opět nám kluci trošku kecali. Nežije to tam možná z jejich pohledu, ale pro Valacha ze zhruba stejného města velké překvapení. V centru je mnoho restaurací, čisto a všude jsou lidi, tedy hlavně holky. V restauraci nám i po desáté večer uvaří a nevyhazují nás při zavíračce. Pokud to kluci domluvili, tak díky, ale my víme, že nedomluvili, což prokázala naše inspekce centra následující den večer. S pocitem skvěle stráveného dne, plných břich a po několika slivovicích usínáme v očekávání, jaký bude den následující.

Elektro kolo nebo klasické mtb? 

To byla otázka hlavně pro Zbyňka, jako fotografa výpravy. Ráno nás totiž vyzvedává další člen slovenské crew, Tomáš Gazdarica. Je marketingovým šéfem místního bike parku a lyžařského resortu, ale hlavně je dle našich zjištění jeden z nejlepších slováků v horském vytrvalostním běhu. Trošku nás znepokojilo, že na 70 kilometrů naplánovanou trasu si tenhle borec bere horský e-bike. Zbyněk začíná v panice trošku přemýšlet, jestli se nemá přesouvat autem, aby něco nafotil. Tomáš však dokázal zajistit v místním E BIKE POINTu, který disponuje výhradně elektrickými horskými koly neuvěřitelného počtu značek našemu fotografovi zajistit e-fulla i s náhradní baterkou. Zbyněk je nakonec dnes vyčerpal obě dvě.  Vůbec půjčovny kol na Liptově jsou důležitou součástí cyklistické destinace. Tato půjčovna přímo v Ružomberku vsadila na elektrické pohony kol, vesměs v celoodpruženém provedení. V takovýchto horách to má určitě smysl hlavně při pobytu, kdy chcete navštívit co nejvíce horských sedel v krátkém čase pobytu. A nebo když třeba vezeš X kilo foto výbavy na zádech.

Vtipy typu „o kolik je e-kolo lehčí, když už má vybito jsme vydrželi říkat jen v první čtvrtině trasy, která nakonec měla převýšení kolem 2000 metrů. Popravdě, žádná romantika to pro mě a pro Tomáše na těch kolech s vyššími zdvihy nebyla. Párkrát jsem i já přemýšlel, jestli neprodám auto a nekoupím si elektriku. Trasa to byla opravdu těžká, ale ty výhledy, to bylo neskutečné, stejně jako nekonečný sjezd z našeho dílčího cíle výpravy na trase. Tím byla útulna Limba ve výšce 1215 metrů nad mořem. Než jsme se k ní dostali, tak jsme po úpatí Velké Fatry několikrát stoupali a několikrát sjížděli do horských sedel, opravili jsme defekt, a užili spoustu srandy v nádherné přírodě.

Trasa to je velmi náročná pro méně fyzicky zdatného cyklistu, ale pro ty je tu nespočet dalších tras, Třeba kolem Liptovské Mary nebo na protější stranu do Západních Tater. My se z cyklostezku v údolí řeky Revúca (Řvoucí řeka) vydáváme na první vrchařskou prémii pod kopcem Malá Smrekovica. Tahle Malá Smrekovica má 1485 metrů nadmořské výšky a zvládáme ji všichni poměrně dobře. O rovných 45 metrů vyšší Velků Smrekovicu také míjíme po předchozím sjezdu při dalším stoupání. To nám na kolech s pohodem vlastníma nohama dává v kombinaci s poměrně velkým teplem dobře zabrat. Relaxujeme ale vždycky při nádherných výhledech a síly se vracejí.

Další sjezd a další stoupání. To poslední je nejprudší a ještě k tomu velmi technické a čeká nás právě na výjezdu ke zmíněné útulně Limba. Na hoře z nás jakoby kouzlem opadává únava a místní kluk, který se stará o chod budovy nám poskytuje pivko a usmaží nám čerstvé bedly. Paráda.

Vracíme se dlouhým sjezdem po zpevněných cestách a jedeme fakt rychle. Sjíždíme zpět do údolí k páteřní trase, po které jsme startovali z půjčovny elektrokol.

Tahle trasa stojí za zmínku. Kluci z Ružomberok.bike totiž zrenovovali kolem této rovinaté cyklostezky úzkokolejnou železnici, která v létě odveze více než 6 tisíc cyklistů. Neuvěřitelný počin. O to neuvěřitelnější, že z toho nemají žádný finanční prospěch. Jaká paralela s mojí práci na Valašsku. Samochvála smrdí, ale tahle parta si určitě zaslouží smeknout cyklistické přilby a úklon až na zem. Zbyněk z použitím druhé baterky zažívá pocit, jaký mají domestici na Tour či Giru. Jede první a rozráží nám vítr. Po chvíli nám ho už nerozráží, jede osamoceně vpředu sám, protože nás prostě utrhl. Trasa plná horských výjezdů a sjezdů nám na mtb fullech dala s Tomem pěkně zabrat, ale zážitek z ní přebyl únavu a my se vydali na další večerní pouť do ulic Ružomberku.

Naše dobrodružství tento den je orazítkováno panákem slivovice, neskutečně dobrým jídlem v místní restauraci. Únava je pryč, kluci slovenští nás u večeře baví neskutečnou směsí historek. K bolesti nohou se přidává i bolest bránice z neustálého smíchu. I to je další benefit Ružomberok.bike. Když si totiž vezmeš k ježdění průvodce, máš o zábavu postaráno. Chlapi nejenom že skvěle znají prostředí, znají všechny turistické atraktivity, občerstvovací body, servisní zázemí, ale mají také jednu velkou přidanou hodnotu. Tím, že v této nádherné horské cyklistické oblasti žijí a budují ji, tak prožili neskutečně mnoho zajímavých příběhů. Od úřednických historek při povolování projektu, až po setkání s medvědy na některých z vyjížděk. Takto má vypadat komplexní projekt. Jen skvělé ježdění bez zapálených lidí dnes už nestačí. Zbývá nám poslední třetí den ježdění. Už teď víme, že je to málo, ty tři dny.

Trailování v Bike parku Maliné Brdo.

Náš průvodce Tomáš z minulého dne jako jeden z manařerů areálu bikeparku nám ráno dává pasy na výjezd kabinkovou lanovkou na některé z trailů v něm. Doporučuje nám nový Zamat trail. To co je tady označeno modrou barvou je v mnoha našich areálech v ČR rovno barvě červeno černé. Valachy však překvapí máloco, takže dáváme Zamat na tři úseky a řešíme, kde budeme fotit při další jízdě. Je to v režii Zbyňka. Nacházíme skvělá místa a jízdu si fakt užíváme. Bike park je ve skvělém stavu a jsme překvapeni, kolik je tu po prázdninách ve všední den bikerů. Vymetené a vyladěné klopenky střídají bezpečné lavice a vlny, ty pak kořenové pasáže a kamenné sjezdy. Vše super. Hrozně rozmanité ježdění, tady musím vzít svoje kluky, ti budou stříkat blahem. Další jízda je jen o focení. Tomáš lítá jako orel, já si užívám rychlou jízdu, Zbyněk fotí jak pro NewYork Times. Krásné dopoledne. Bike park disponuje trasami mnoha obtížností, má zázemí půjčovny i servisu a ježdění v něm je opravdu skvělé.

Hrozně nás to baví. Fakt moc. Bike park Malino Brdo můžeme jen a jen doporučit. Na sjezdovém kole a enduru se v něm dá dobře zalítat, na trail biky doporučujeme traily Blizzard a Zamat. Užije si tu opravdu každý trošku zdatnější jezdec. V blízkosti dolní stanice je několik občerstvovacích bodů včetně restaurace za výborné jídlo zde nechtějí ani moc peněz a obsluha je velmi příjemná. I na výstupu z kabinky je nedaleko několik horských chat. My bohužel musíme sjet naposledy dolů, nabalit kola a věci a odebrat se zpět domů.

Než sjedeme dolů, stačím si všimnout Zbyňka. který s foťákama na zádech valí neuvěřitelnou kládu z hora přes kořenové pasáže… Ten „kluk“ se na stará kolena rozjezdil :-).

Ještě pár zatáček a poletů a jsme dole. Vracíme karty na lanovku a se slzou v oku se loučíme s bikeparkem.

Cestou se ještě zastavujeme za Romanem Hruškou a Miro Klímou do sousedního údolí.

Čutkovská dolina je zasvěcena pověsti o obrovi a touto tématikou to tady žije. Chalani nás ukecávají, ať vyzkoušíme před odjezdem jízdu na zip line, která křižuje údolí doliny. Prý nejvyšší na Slovensku. Tomáš ani Zbyňa se k tomu nemají. Tak já do toho jdu. Svištím si to nad malebnými salašemi a mávám turistům pode mnou. V salaši dáváme ještě halušky s brynsou a plánujeme pobyt tady na další období

Děkujeme slovenským kamarádům a rozloučíme se se slibem další návštěvy. V autě bilancujeme naši třídenní návštěvu a mrzí nás, že jsme tu byli jen tak krátkou dobu. Projeli jsme jen cca 90 kilometrů, což je trochu víc než desetina všech tras zmapovaných projektem Ružomberok.bike. Stihli jsme se svést jen na části tratí v bike parku, nenavštívili jsme památky a ani další turisticky atraktivní místa, nestihli jsme si všechno říct. O to větší důvod se vrátit a čtenáře Vela tu rozhodně zveme.

Více na www.ruzomberok.bike

 

Díky Slovensko.